„Dekadence je jedním z nejpřirozenějších existenčních principů. Ve fénixovských cyklech zániku a opětovného zrození nás vede k přehodnocení současných heretických hodnot. Ve své nelítostné výhni separuje manu pravdy od strusky falešných model harpagonského mamonu a měšťáckého pokrytectví. Současně neudržitelný stav civilizace otevřel stavidla tomuto fenoménu.„

Kamil Princ, z Ouverture k Almanachu neodekadence

Básníci neodekadence 21.století navazují na dekadentní hnutí z konce 19.století, ve svých verších však nastavují zrcadlo soudobé společnosti. Vývojový stupeň současné civilizace považují za velice tristní, marný a prázdný – a do boje s tímto nihilsmem, mamonem a pokrytectvím kráčejí právě svými verši. Kulisy současného světa vnímají jako rozvaliny Sodomy. V jejich básních ožívají dnes už častokrát zapomenuté estetické znaky jako je rým, rytmus a forma, snaží se o dokonalou a vypilovanou stylizaci.

Kamil Princ (*1987), autor Almanachu, je mladý básník, který má za sebou mnohá literární ocenění a uznání, jeho poezie byla interpretována i v rozhlasovém vysílání, jeho verše byly publikovány v mnoha literárních a kulturních časopisech a sbornících. V r.2011 vydal svou první ucelenou sbírku Sonáta pro rezavou harfu – její kvality ocenil mj. p.Aleš Misař ve své recenzi pro časopis H-aluze.
V r.2012 byla jeho báseň „Navzdory básník zpívá“ zařazena do prestižní antologie nakladatelství Host "Sto nejlepších českých básní 2012."

Ukázky z Almanachu neodekadence

Kamil Princ

Sudičky

Co robě morosní, mdlé, lethargické, bledé
jsem dřímal v kolébce, jež červotoče tají.
Tři charé sudičky zde – osud se mi přede.
Co život přinese? Co do vínku mi dají?

Ta první sudička – jíž Baba Jaga s kotem
a černým havranem – mi věští padoucnici!
Ta druhá pod kápí (juž polévá mne potem)
mor a dnu zvěstuje! To vděčím Polednici!

A třetí babice – to sama Zubatá je –
dí: „Budeš vlkodlak!“ Dar lykantropie!
Já velkou radost mám a osud svůj teď znaje
jim pěkně děkuji. Hoj! To se požije!

Ta trojka nesvatá, když moji vděčnost vidí,
řve: „Nechť jsi básníkem – tím nejbídnějším z lidí!“

Jiří Feryna

Marné a zbytečné, trapné

Karamel pozvolna noří se v destilát…
Skřípou mi čelisti… Snažím se předstírat
smích, radost, nadšení – hnusný řev cizích tlam!
Raději do sklenky kurare přimíchám…

Dvanáctkrát odbily hodiny na věži…
Vrhám se z balkonu – vždyť: „Na čem záleží?!“

– marné a zbytečné, trapné jak oka dam
– odnikud neletím a nikam nepadám…

Jan Mikeš

Závěrem

Už nenapíšu ani řádku!
Zanechám svět tu v nepořádku,
a ještě se mu vysměji.
On zavraždil mou naději,
a já tak důvod nevidím,
proč mám mu ještě pomáhat.
Co je mi, sakra, do lidí?
Cit k nim si nechci nalhávat!
Mě každý zradil akorát...
... a nejvíc ti, jež měl jsem rád...
Tak dal jsem srdci okorat...
Dnes z cynismu mám doktorát.

RECENZE