Pouštění žilou, Vladimír Valenta

Sbírka Pouštění žilou je výborem z textů ze dvou autorových „poetických“ období, jednak dávného vysokoškolského a jednak období posledních let.
Poezie ovlivněná jak Jaroslavem Seifertem, tak Václavem Hrabětem je autorovi, jak říká, nejen výrazem emocionálního hnutí, ale také jakousi duševní hygienou umožňující myslet a vidět svět i své okolí jinýma očima než očima rolí,
které každý z nás sehrává ať už v osobní či profesní rovině.
Ostatně vše je lapidárně vyjádřeno v titulní básni.

POUŠTĚNÍ ŽILOU

Pouštění žilou

Zas cítím ten tep
je jako bič
a do rány sůl
krev řine se pryč
jen není to krev
jsou to má slova
snad do duše klid
vrátí mi znova

V MILOSTNOU HODINU

Modlitba

Buď mi Afroditou
Zrozenou z pivní pěny
A já ti dám jablko z ráje
Ke hříchu vyvolený
Na tvůj klín

Buď mi obrázkem
Snídaní v trávě
A já si dám po dlouhé noci
Ke své hořké kávě
Tvá sladká ústa

Buď mi korálkem
Na šňůrkách deště
A já si tě dám na krk pro štěstí
Abych se neutopil na svatební cestě
Řekou tvých vlasů

Buď mi korunou
Hozenou do fontány
A já se k tobě budu vždycky vracet
Když spánkem obtěžkány
Jsou tvá víčka -AMEN

TOBĚ, TEBE, TI

Toyen

Postav mi zámek
    S vysokou věží
Ostrou špicí
    By do mraků pích ́
Z nich pak sníh bílý
    Na střechy nasněží
A pod nima v komnatách
    Večer by ztich ́
Seděl bych v křesle
    Jen se sklenkou vína
Oheň v krbu
    By příjemně hřál
A přede mnou na zdi
    Kde gobelín býval
Visel by obraz
    Ten co jsem si přál
Má Toyen Spící
    Co úzkostí z rána
Do síťky motýlí
    Chytá svůj sen

A až ho chytí
    Tak zámecká brána
Otevře dokořán
    A já vyjdu ven
Do zahrady ticha
    A jen polospánku
Kde na konci čeká
    Zas nový den
Noc melancholická
    Už má na kahánku
Tak pojď mi naproti
    Má Toyen