Lidský život, odvíjející se od prvotní nitky početí, dětství, mládí, dospělost, stáří, smrt. Lidský život vyprávěný symbolikou hudební klaviatury, stupnice života přecházející smrtí do novodurové (v)stupnice, reflexe bytí i nebytí. Nadčasovost hudby, hudební fantazie, symbol věčnosti.

Jurmanova poezie, to jsou brilantní a současně hravá metaforická a metonymická spojení slov s přesným myšlenkovým obsahem. Jeho hra s jazykem, jejž mistrně ovládá, vytváří nádherný prostor pro poklidnou kompozici i pro dramatické stupňování až ke kontrastu, kterému předchází přetavení i těch jednoduchých a prostých věcí do vysokého stupně abstrakce. Novotvary, pracující s klasickým českým jazykem, ale také se zkratkovitými výrazy moderní komunikace mají vysokou myšlenkovou sdělnost, podvázanou hudebními motivy i jemným vnímáním přírody. Je to ale opět Jurmanův dar pro vytváření imaginárních asociací, co osloví čtenáře svou lehkostí i hloubkou zároveň, jeho neuchopitelnost ve světě fantazie a emocí.

Ve sbírce (V)stupnice do novoduru se tak snoubí uspořádání formálně složitějšího textu s mimořádnou jemností i vtipností, slova jsou využita nejen ve svém základním významu, ale jejich grafické zpracování a provázání s hudbou vytváří neotřelý celek, do něhož je vtahován i čtenář...

Ukázka z knihy:

už jednou jsem,
snad jednou
držel tohle hedvábí
a pokazil si Vánoce,
člověk se vybarví
až svojí druhou knihou,
prvotiny jen na vzpomínku
nehýtkem občas škrábají
a tak má dnešní ozdobo
zatáhni kořeny
do mé zesláblé kůže,
budu tě zalévat
co mé hrdlo zmůže:
„z růže Vítek vykvet nám,
radujme se “
… 

G je Bůh
co vymyká se všemu,
ve tmě tobě prodané
a nejen zpěvu
otevírá víra cévu,
pouští tóny
jeden k druhému
i tam
kde kdysi byl Babylon,
Gott už přeskakuje plot.

RECENZE